Rozhovor s nejdivočejším dovozcem kávy v Čechách

Jardu Vondráka jsem si oblíbila hned od samého začátku naší spolupráce. Je to člověk, který prakticky nikdy nespí, autem urazí osobně za klienty týdně přes 1000 km a pro jejich restaurace dělá první poslední. Jelikož je Jarda tak trochu skeptik, co se týče elektronického obchodování, svou kávu Bazzara pro „online“ jen tak někomu nesvěřuje. S KAVA.CZ ale spolupracuje rád. A my si toho vážíme!

Nu a protože nás Jardův přístup baví, rozhodli jsme se ho pro vás trochu vyzpovídat a podělit se tak o příběh kávy Bazzara v Čechách. Odpovědi na naše otázky přiletěly bleskurychle, e-mailem v brzkých ranních hodinách (konkrétně ve 2.51).

Kávu Bazzara jste začal dovážet do Čech v roce 2006. Jaké byly vaše začátky?

Přesněji řečeno jsem začal až v roce 2007. V roce 2006 jsem musel ještě dodržet konkurenční doložku vůči firmě, kde jsem předtím dělal obchodního zástupce ve stejném oboru. Rok odkladu mi ale nijak neuškodil, spíš naopak.

Vyčistil jsem si hlavu, připravoval podklady a systém, jakým pokračovat. Každý den jsem jezdil na kole a dával se fyzicky do kupy, abych byl připraven snášet počáteční pracovní nasazení, které musí člověk absolvovat, aby během dalšího roku vůbec nějak nastartoval. Vedle toho všeho jsem hledal vhodnou kávu pro český trh.

Jak se vaše firma JAVO za těch 10 let změnila? Baví Vás dnes podnikání stejně jako na začátku?

Když jsem se ocitl v pětapadesáti letech na dlažbě, nemohl jsem se předělat jednoduše na počítačového experta. Po zralé úvaze jsem se rozhodl pokračovat v oboru, který znám a který mě baví.

Po deseti letech firma samozřejmě zestárla, je spolu se mnou už dva roky v důchodu a přibrala ke spolupráci mého syna. Ten má dnes na starosti převážně kávovary, mlýnky na kávu a další příslušenství. Dáváme přednost výhradně kvalitním značkám – Nuova Simonelli a Victoria Arduino. Ty se používají mimo jiné při finále mistrovství světa baristů SCAE.

V podnikání mě baví práce s kávou a technologiemi a strašně nebaví nárůst administrativních povinností, které mě vytáčejí k nepříčetnosti. Díky naší píli jsme ve dvou lidech dosáhli pro úřady velikosti „velké“ firmy a musíme vedle ostatních povinností plnit kupu měsíčních výkazů. Nejlepší je, že každý dopis z úřadu končí upozorněním nejlépe na milión Kč pokuty při pochybení.

Co rozhodlo o tom, že budete dovážet a distribuovat právě značku Bazzara?

Dostupnost, kvalita, image, tradice od roku 1966. Rodinný podnik z Terstu, hlavního města kávy.

V KAVA.CZ postupně testujeme různé kávy. Tentokrát je naší kávou měsíce Bazzara Aromamore. Jak byste nám ji co nejvíce přiblížil? Máte s ní spojený nějaký peprný zážitek?

Pro mě je to italská klasika s dochutí medu, oříšků a meruněk. To ovšem platí, když je káva správně připravena. Bazzara Aromamore je vhodná pro gastronomické provozy klasického typu, které vyžadují stálou kvalitu a chuť. Našimi klienty jsou restaurace, pizzerie, cukrárny a standardní kavárny.

Peprného s kávou Aromamore jsem ve svém věku opravdu nic nezažil! To spíše před lety s děvčaty, než s Robustami a Arabikami.

Pro nás v KAVA.CZ jste ikonickou, skoro až mýtickou postavou. Náš majitel Martin dokonce prohlásil, že by si Vás přál za adoptivního tatínka. Máte nějaký recept na to, jak i se šesti křížky na krku být tak aktivní a sršet energií?

Málo spát, hodně pracovat, nechlastat a hlavně vědět, že máte vlastně ve svém věku už splněno, takže si nemusíte nikde honit svoje ego. 

Klidně se vám ale přiznám, že jsem již trojnásobný dědek a že se mi ráno blbě vstává. 

Na rozdíl od všelijakých facebookových „géniů“ mě nic nerozptyluje a snažím se být k dispozici hlavě zákazníkům. Jsem rád, že za celou dobu naší činnosti nemusel nikdo ze zákazníků čekat na opravu kávovaru do druhého dne. Když je porucha, je to priorita a musí se vyřešit v ten samý den.

Technická poznámka na závěr. Blázny neadoptuji :-).

V 80. letech jste byl členem legendární bigbítové kapely Tango. Neláká Vás usednout zas někdy za bicí?

Že jste to vy, tak já to prásknu vše. Za bolševika jsem nepracoval, živilo mě svobodné povolání, což byla ta nejvyšší možná meta svobody v totalitě.

1964–70 amatérské začátky v Mníšku a na Dobříši mimo jiné s M. Broumem, basistou Olympicu.
1973–76 Etc… Mišík
1976–80 Bacily Neckář
1980–84 Gen
1984–88 Tango
1989–92 Holanová

Vše se má dělat pořádně a s nasazením.

Za bubny usedám už jenom výjimečně, zhruba jednou za 10 let, když je slavnostní koncert nějaké stařičké kapely. Víc jsem si zakázal, jelikož vím, že by mě to odvedlo od práce s kávou, která mě uspokojuje úplně stejně jako muzika. Navíc u kávy člověk potká mladší děvčata, než jsou členky fanklubů výše vyjmenovaných kapel :-).

Nedávno jste dosáhl důchodového věku, ale v práci Vás to nijak nezbrzdilo. Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Máme se bát, že Bazzara v Čechách skončí?

Plány jsou konečně nepracovat, dát do pořádku chatu, která trpí časovou tísní provozovatelů, věnovat se vnoučatům, konečně nikam nejezdit.

Plány jsou plány, skutečnost je jiná. Od roku 1975 jsem vlastně nezaměstnaný :-). Zda káva Bazzara v Čechách skončí, či ne, nezáleží na mně.

Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám, ať se vše vydaří podle plánu.